Anotace: Jak moc se dá toužit po něčem, co není? A když není… zůstává? – Snad jen sen.
Žádám v touze a ptám se,
jaké to je být tebou milována,
ponořená v polibkách moře?
Proplétat mezi sebou prsty,
jak vlny v řece,
v tvém objetí skryty mé slzy,
a hlavou opřenou na hrudi
– bijící srdce.
Proč já kvůli tobě musím tak trpět,
rozpadat se pod tíhou žalu a nostalgie.
Jako by vše co cítím,
ve světě drtícím
– pouhou elegií tesknící.
Stejně i tak má láska by ti byla lhostejná,
proti tvému klidu
– má slova bezradná.