Sbírka: Deník zlomeného srdce
Já nemůžu přestat
a stále jen sním,
že jednou v budoucnu
staneš se mým.
To, kolik emocí
se ve mně pře
je to jak z nemoci
co ve mně vře.
Láska a smutek,
touha a žal,
dvakrát si utek
a dvakrát ses vzdal.
Snažím se nemyslet,
snažím se překonat,
snažím se práci svou
trošičku popohnat.
Věnovat koníčkům,
starat se o sebe,
jenom zapomenout
chtěla bych na tebe.
Mou mysl tížíš
každičký den,
v mých myšlenkách víříš,
musíš však ven.
Z hlavy své zmatené
celé popletené
musím tě dostat,
ty nesmíš v ní zůstat.
Jenom mi bráníš
posunout se dále,
v mé hlavě se straníš,
ale jsi v ní stále.
Jakobych věděla,
že konec to není,
jakobych věděla,
že se to změní.
Jen musíš vstřebat to,
jen musíš dospět.
Stále však myslím,
že budem spolu opět.
Čekat já na tebe
budu i roky,
než ke správnému cíli
podnikneš kroky.
Chci na tebe čekat,
i když v tom ještě tápu,
stále jsou věci,
které nechápu.
Chci nemyslet pořád
a myslet stále,
vždyť nejsi neřád,
jen měl jsi namále.
Strach mám jen z toho,
že najdeš si jinou,
až vyrovnáš se
s veškerou vinou.
Strach mám jen z toho,
že nebudeš chtít mě,
to bych já teprv pak
zůstala na dně.
Bojím se toho,
že rád mě mít už nebudeš,
že přijde mnoho
a ty citů ke mně pozbudeš.
I přesto, že vím
jak moc si mě ceníš,
tak mám strach z toho,
že názor změníš.
Budu jen čekat
dál a dál v čase,
než rozhodneš ke mně
vrátit se zase.