NĚŽNÁ JE NOC...

Něžná je noc, moudrá a stará,

ke stejným mostům umí vést cesty.

To její dlaň a stříbrná pára

zvedá se nad svými hnízdy a městy.

Zvedá se laskavě nad naším sadem,

tam kde nás spojila v posledním jaru.

Tam, kde se do ní už nevchází zadem,

tam, kde se daří tvým stínům i darům.

Tam, kde se obejme s mou tváří pravou,

i s drobnou svatostí nad tvojí hlavou,

vlož mi ji do dlaní a řekni: „Můžeš…“

A pak mě, prosím tě, vysvoboď z kůže.