Vanilka

 Venku u stánku se zmrzlinou,
s kornoutem jak z dětství sen.
Každý jsme sáhli po chuti
a vzali si jinou
ty světle žlutou — já citron jen.

Světle žlutá vanilka v dlaních taje,
a ve tvém smíchu slunce hraje.
Já lížu citron — ostřejší chuť,
na jazyku jako rtuť;
všechna ta slova, co nešla říct nahlas,
vracejí se tiše a štípou
jak citron

A já chci taky dát ti sladkou pusu,
ne jen tu kyselou v poklusu
Příště si dám světle žlutou vanilku,
než se ztratím v letním vánku.
Citron zůstává mi na rtech,
kyselý nádech zkazí dech

Mluvili jsme spolu pár vět,
vrátili se v čase zpět —
o klukovi, co věřil, že svět
je místo pro smích i pro duše květ.

Bylo to jak vracet se zpět
do hitů devadesátek

bez masek, bez filtru, a hrátek
v teplé verzi,
kde všechno prosté bylo ryzí.

 A já chci dát ti sladké políbení,
ne kyselé, krátké rozloučení.
Příště si dám světle žlutou vanilku,
a zůstanu s tebou víc než jen chvilku.

Musela jsem jít — ne jen za roh,
tisíce mil
na rtech tvá vanilka,
na jazyku citron — křehká chvilka.

A jednou ti dám sladkou pusu,
žádný kyselý konec v poklusu.
Až zase potkáme se spolu,
nechám citron spát v koutku stolu.
Objednám si světle žlutou vanilku,
a s tebou už žádnou hádanku —
co bude dál; jen smích a vzlet
jen naše léto, náš malý svět.

https://suno.com/s/ebaLiR5ARl0vLcnS