Dvacátý srpen

                    Dvacátý srpen —

               jako každý rok,

               češu slunečnici

               její zlatá pírka.

 

Směje se při tom,

zatímco já pláču.

 

               Buď krásná,

               ať se jí líbíš

               a až ji uvidíš,

               usmívej se ještě víc.

 

Ať pozná,

že v mém srdci,

její láska

zůstává.

 

               Snad vzpomene si,

               jak jsme se milovali

               v Chorvatsku 

               pod vrtulkami.

✰✰✰

Dnes mám všeho jen půl.

 

Krok a půl do samoty,

srdce hraje falešně.

 

Jen půl melodie

z naší lásky.

 

Rozbitý kompas

hledá půl mapy.

 

Cesta je ohnivá kometa,

ocasem smutek zametá.

 

Zatímco nebe

práší popel z hvězd

na prázdné ulice.

 

                    Z hlavy se sypou

                    vzpomínky,

                    jako skleněnky,

                    kutálejí se slzy.

 

                    Snad jednou odebereš

                    horu mé soli.

 

✰✰✰

 

Okna se dívají,

když polibkem

oblékám,

kytičku pro ni.

 

Kýbl starý je,

studánka nová,

kohoutek zpívá,

voda vždy čeká

 

               na malou baletku

               ve světlých šatách.

 

Dokud tam,

obětovaná dcera

s jediným datem 

v kalendáři čeká,

 

odříznutá od

kořenů lásky,

krásná jen

tři dny.

 

                    Umírá pro tvé

                    narozeniny.

 

                    Vzpomeň si na mě

                    ve svém srdci. 

 

Láska je věčné dílo.

 

               Den, kdy ji tam nedám,

               budeš vědět,

               že už nečekám.

 

Žlutá zná svůj směr.

Jen my hledáme,

co ona už dávno ví.

 

                    Kam patříme —

                    ty a já?

 

Dokud slunce vychází

budu ti posílat —

své zlaté

tanečnice.

✰✰✰