Sedím v zahradě, kde květy šeptají,
motýli nad hlavou tiše tančí
V dlani srdce rudé držím,
když láska v tichu vzpomínky značí
Cestička mezi stromy vede,
každý lístek ví, co v duši mám
Tvé jméno v myšlenkách šeptám,
v srdci Tě jako poklad chráním
I když jsi daleko, a přesto jsi blízko,
V každém nádechu i dni
Jsi jako vůně růží, co se skrývá,
stále navždy ve mně zůstává
Až vítr mou tvář jemně pohladí,
vím, že jsi to ty, co ke mně jdeš
V srdci Tě mám,tam jsi v bezpečí,
láska má Tě nikdy neztratí
Když se stmívá, zahrada se sklání,
V tichu slyším, jak mi šeptáš z dálky
Tvé světlo v srdci nikdy nevyhasne,
jsi v každé hvězdě i kapce lásky
Jako tohle vážně miluju reflexní báseň., klobouk dolů.
22.08.2025 23:05:09 | Červenovlaska
Děkuju ti z celého srdce za tak silnou odezvu! Moc si vážím toho, že tě báseň oslovila právě svou reflexí – někdy je to právě ticho mezi slovy, které nejvíc promlouvá. Tvoje podpora je pro mě obrovským povzbuzením.
01.09.2025 14:24:58 | Misha