Anotace: Tuhle básničku jsem napsal pro neznámou dívku, jež pláče dole na ulici, doma v posteli zabalená v polštářích, prostě pro tu, která ztratila víru a lásku v něco co milovala.
Nic neříkáš, mlčíš ,
a bráníš svůj pláč.
Černobílé střípky tvého nitra
po slůvkách odříkáváš,
teď v myšlence
skrývám všechno co hledáš,
cestu do věrnosti
a barevný lístek do věčnosti,
proč vzlykáš.
Skrývám,
co bys nehledala
a co přesto ztrácíš
a znovu nemáš.
V plyšových očích hraček světa,
vše co teď logiku
a smysl už nemá,
já jsem muž
a ty už žena.
Snům už křídla nikdo nedá,
dopadly na zem,
prach ze země se už zvedá.
Odpuštění jsou v očích
a slovech,
co pro Tebe teď nikdo nemá,
měla zůstat přání nevyřčená
nebo raději má být láska už navěky k Tobě němá.
Je tak pravdiva, ze by tomu nikdo neveril...je skutecna....jako vetsina mojich básní. ... plná bolesti, citu a lásky...
21.05.2007 00:42:00 | Diablek
Boleslavo, je možná i pro Tebe, ale jestli je opravdu pro Tebe, tak je mi to líto, že právě teď pláčeš a ztratila jsi lásku. Můžeš mi napsat na mail (viz má vizitka).
čarodejko: co tobe rict? Chybis mi.
19.04.2007 01:09:00 | Diablek