MOHLA MĚ ZASLECHNOUT VE SMÍCHU KOČEK...
MOHLA MĚ ZASLECHNOUT VE SMÍCHU KOČEK...
Tehdy mě mohla...
Zaslechnout ve smíchu koček,
zacítit v krvi obětí noci.
Uvidět v úplňku, jak z hrdla laně
rvu píseň, která mě zachrání.
Byl jsem i vítr,
který mi trhá slova od úst
a nese mě k háji viselců,
soumrak, mžik i stín
v posledním dechu těch
nádherných bílých ptáků.
A také jsem se příliš často
ohlížel po noži.
Tehdy bychom se
navzájem zabili...
Až později našla mě přesně.
V mém posledním výkřiku,
ve chvíli, kdy mne stvořily vlastní básně
a já věděl, konečně jsem to věděl,
že opravdu nemusím za každou cenu,
v šílené touze po dotyku něčeho
živého,
nanosit dříví až za prahy zimy.
Tam se ty oči potkaly s mými.
Komentáře (9)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
...ve chvíli, kdy mne stvořily vlastní básně... panebože, to je ono, slova jsou čaro/mocná, básně jsou opravdu alchymie...
24.08.2025 13:13:57 | Sonador
Teda - to je něco... teda NĚCO
načasování, přesnější než jen přesný, takový, co fakt spojuje
tohle dílko si budu vracet, je mimořádný, tím, co v něm
24.08.2025 11:04:56 | cappuccinogirl
....Když vyvine se,jakoby zbavil se viny,"vyviní se".......až pak může opravdově přivinout a vine se cesta nového příběhu......L+L+L.....Ji./úsměv/...mám prostě ráda projevy vlídnosti...
23.08.2025 22:41:37 | jitoush
Moc zdravím a objímám a vím, že jste včera měly dobrý čas :)
Taky mám rád projevy vlídnosti, hlavně od Boha a L + L + L = K*
24.08.2025 09:18:12 | vrbák