Anotace: Tato báseň je o tom, že skutečný domov není místo, ale člověk. Ten, v jehož srdci jsme vždy vítáni.
Nevím, zda slova stačí,
když srdce v tichu křičí
Od chvíle, kdy jsi přišel blíž,
můj život dává smysl
Tvá náruč — přístav, kde klidně spím,
Tvůj hlas — jak píseň, co v duši zní
Tvůj úsměv — slunce v deštivý den,
s Tebou je život jak krásný sen
Miluji Tě za sílu, jež v Tobě dřímá,
za laskavost, která v tichu zpívá
Za humor, co léčí, když smutek je blízko,
za chvíle, kdy mlčíš — a přesto říkáš víc než tisíc slov
Vedle Tebe jsem já, bez masek, bez strachu,
v Tvém náručí mizí každá tíha v prachu
Jsi moje jistota, radost i sen,
děkuji, že jsi se mnou každý den
Když padám, držíš mě pevně v dlani,
když se směju, jsi se mnou v tom tání
Miluji Tě tak, jak nikdy předtím,
chci s Tebou žít, být Ti vším
Psát příběh, co nikdy neskončí,
v lásce čas ani bolest nezlomí
S Tebou po boku, v každé chvíli,
v životě, co jsme si spolu vysnili