Láska je ticho mezi slovy,
co zní, i když nic neříkáš
Je pohled, co tě najde znovu,
když myslíš, že se ztrácíš zas
Je v tichu, které spolu sdílíš,
když slova nejsou potřeba
Je v tom, jak v očích něhu skrýváš,
v doteku, co nevybledá
Láska je světlo v šeru duše,
co nehasne, i když se stmívá
Je dech, co hladí místo tuše,
když srdce píše, že se dívá
Je v tichém „zůstaň“ mezi řádky,
v pohybu rtů, co nechtějí lhát
Je v tom, jak držíš moje pády,
učíš mě znovu vstát
Láska je domov bez adresy,
kam srdce chodí spočinout
Je v každé chvíli bez otěží,
kde nemusíš se ničeho bát