Absolutno

Sedíme tu v tichu - jak hvězdy, co plují po nebi,

propletený prsty, napůl ze zvyku - napůl z potřeby...

Nemusíš se smát - už ne, už jsem tu jen já a jen ty,

Nemusíš se bát a myslet na zítřejší argumenty...

 

Láhev vína vysychá a já tě chápu ve všem -

- taky aby ne... vždyť jsme si nejblíž jak to jde - chci ještě...

Vína... nebo tebe? Opojení stejné s každým dotykem.

Miluju ten pocit. Miluju Tě. Miluju ten náš malý sladký sen...

 

Nebo tragédii? Asi je to jedno,

zemřela bych pro tebe i s tebou.

 

Nevím jak to ještě mám říct, dala bych cokoli...

vezmi si mě celou.

 

Jsem tvůj portál do dimenze, kde můžeš všechno vypnout...

Prosím netrap se už ničím... pojď se ke mě přimknout. 

Vidím tě. A nemyslím tím očima, já prostě zřím.

A beru tě se vším, co jsi... nikdy tě neodsoudím...

 

Život je jen lest - my to dobře víme a přesto žijem dál...

Ty mi to ale děláš nějak moc hezký, nevím, čemu věřit mám...

Je to dlouho, jsme tu zase. Miluju To. Tu chvíli a nás...

Nepřemýšlím, vypínám - s tebou to nějak jde a jde to snáz...

 

Jsi slabost a síla - jsi všechno - prosím nechoď, buď tu se mnou...

A staň se se mnou jedním, jako vlny. Rychle, než se zvednou.

Chci jen jedno - abys byl fakt šťastný... doopravdy. Tak snad jednou...

A ať neztratíš city, co máš ke mě... a já k tobě... ať nezmizí. Ať nevyblednou.

 

A ty vlny ať nás odnesou, měsíc nám pak bude vládnout. 

Zavři oči, nepouštěj mě - nenechám tě klesnout na dno.

Necháme se unášet jak loďky a oddáme se nočním hvězdám,

budem spolu plynout mořským proudem, až tě od sebe nerozeznám.

 

A jak sedíme tu v tichu, jedna hvězda padá...

Tak si něco přej - cokoli co si tvoje srdce žádá...

A já budu snít s tebou, navždy, (to si přeju já).

Když nezavřeme oči, třeba nevrátí se tma...