Muž, který vidí a pláče
Muž, který vidí a pláče
Anotace: Vezměte jeden podzimní den, přidejte vzpomínky na lásku a míchejte, dokud se nerozbřečíte.
♡ ･ﾟ✧*:･ﾟ✧ Pro Tebe, Petruško ✧ﾟ･: *✧･ ♡
❦
Vítr pohybuje
rukama stromů,
probírá listy
svými prsty,
proplétá je
do copánků
a zelené tváře
tleskají.
Jsem muž,
který vidí
a pláče.
Krása má svůj vlastní tón,
když ráno šeptá do oken
chladnými rty.
Slyším dýchat zem.
Opadané květy —
prší déšť.
Osamělý podzim bledne,
barvy se ztrácejí.
V kalužích se topí
rozbitá obloha.
Kde se láska ukrývá?
Je zbytečné
pokoušet se chytit
co mizí.
Láska není pták
co si sedne do dlaní.
Čím víc ji svíráš,
tím dál ti odletí.
Nelze ji honit.
Když se otočíš,
zmizí jak stín.
Srdce je pole,
kde se láska
může schovat.
Marné je
chytat,
chtít.
Láska se nedá pochopit.
⁂
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
krásne napísané, môj pocit je že keď človek píše tak to robí z neho lepšie človeka aspoň ja mám taký pocit zo seba
29.08.2025 18:13:31 | IronDodo
Zdenečku, ty se nesmíš trápit! Bež mezi lidi a najdi si nějaké rozptýlení. Nech za sebe plakat tu ženu...ona věří, že ti její slzy nějak pomůžou...co ti mám povídat...je asi úplně na hlavu. Babička vždy říkala, že holky pláčou do krásy...no to je definitivně volovina...to už by byla taková krasavice, že by z ní chlapy na potkání padali na prdel a křičeli, že je ta nejkrásnější ženská co kdy viděli...ach jo...je jí tak smutno po tvé náruči, ale ti dva musí být silní a věřit, že to vše má nějaký smysl. No a ty jsi vždy tvrdil, že upřednostňuješ lásku platonickou, no a tu máš! Tak se raduj!
29.08.2025 15:59:10 | Mirakulum Smeiros
Ještě bych Ti rád řekl, Mirákule, že mé slzy v této básni nejsou slzami smutku, ale pláčem nad krásou, která mě tak hluboce dojímá.
Znáš to - jdeš třeba tichou noční ulicí, osvětlenou pouliční lampou, najednou zaslechneš ten šepot větru v korunách, zvedneš hlavu a spatříš ten tanec listí. V tu chvíli Ti slzy začnou hladit tvář - ne ze žalu, ale z úžasu nad tím zázrakem.
Proto říkám: "Jsem muž, který vidí a pláče" - pláču, protože slyším dýchat zem, protože dokážu vnímat vlastní tón krásy. I když báseň pokračuje úvahou o mizející lásce a osamělém podzimu, ten pláč zůstává pláčem nad krásou existence samotné - nad tím, že jsme dostali dar vidět a cítit tyto věci.
29.08.2025 23:28:56 | malé srdce - Z.V.
Milý Mirákule,
já se netrápím, jen mi je za ní smutně. Mezi lidmi jsem až příliš často. Má práce bohužel je o lidech, se kterými trávím opravdu značnou část svého času. Milovanou ženu svého života i duše, bych za sebe nikdy nenechal plakat. Naopak bych vzal za ní všechno její utrpení, aby cítila a prožívala jen radost a štěstí. Tak hovoří to lidské ve mně. To duchovní ve mně mi však odporuje a říká mi. Není většího klenotu a korunou člověka, než jeho utrpení. Nemohu vzít tento klenot a zářící korunu své Lásce. Kdybych to udělal, ztratila by hloubku a poznání.
Nikdy jsem netvrdil, že upřednostňuji platonickou lásku. Jen láska, kterou můžeš obejmout, jen láska, které se můžeš podívat do očí, jen láska které můžeš uvařit čaj a říct ji: "Miluji Tě Peťko — Ty můj Svatý obrázku", jak jsem svou milovanou ženu něžně nazýval; jen takováto láska má skutečný smysl.
Děkuji za Tvá slova Mirákule. těším se z každé Tvé návštěvy.
29.08.2025 16:48:03 | malé srdce - Z.V.
...naštěstí pochopit lásku ani není nutný, vpluje a vezme si tě celýho, ať chápeš, nebo ne... a to je dechberoucně krásný*
29.08.2025 13:54:47 | cappuccinogirl
