Dejme tomu

Dejme tomu, že to zvládnu,
že už tě nenosím v hlavě.
Že tvůj hlas mi netrhá ránu,
a smích mi zní zas opravdově.

Dejme tomu, že jsi pryč,
jen kapitola v mojí knize.
Že už netoužím po dotecích,
a tíha zmizela beze stopy. Tiše.

Že tvoje oči, ten tmavej stín,
už nehoří mi pod víčky.
A vousy s tóny rezavými,
neroztáhnou zorničky.

Ale pak přijde noc,
kdy se mé srdce půlí.
Na jazyku stane bezmoc,
co nejde polknout. Bolí.

Říkám si: „Nevolej ho zpět.
Nepros o pohled, o zprávu.“
Ale v srdci pořád ten dětskej svět
kde i ticho od tebe má váhu.

Nevíš to. Možná to nikdy nemáš vědět.
Jak v sobě dusím každej vjem.
Ale kdybys slyšel moje vnitřní světy
ozvalo by se jen...Davide...