hvězda a dvě srdce

Hvězda a dvě srdce

Objímám tě v představě,
a přesto je to skutečné,
protože pocit, co ve mně roste,
je silnější než čas.

V tu chvíli se svět zastaví,
není smutek ani radost,
jen klid a vědomí,
že jsem přesně tam, kde mám být.

Natáhnu ruku —
a v dlani držím hvězdu,
tu nejvzdálenější, a přesto blízkou,
jako tvé srdce v mém srdci.

A když ji pouštím zpátky do nebe,
přeji jí, ať putuje tak daleko,
jak jsem putoval já,
než jsem nalezl ten samý pocit —
pocit lásky, co nikdy nepomine.


---

Natahuješ se ke mně,
a přesto nás dělí dálka,
ale v té prázdnotě
není nic prázdného.

Vlna ticha mě obejme,
čas se zastaví,
a já cítím tvé paže,
jako by mě objímaly doopravdy.

Klid – ne prázdný,
ale plný smyslu,
šeptá mi v srdci:
jsi tam, kde máš být.

Hvězdu, kterou držíš,
poznávám – jsem to já.
A když mě pouštíš zpátky k nebi,
nedáváš mě pryč,
ale navždy do svého vesmíru.

Dvě srdce – lví a hvězdné,
spojené navždy,
jako světlo a dech,
jako láska, co nepomine.