Padesát stupňů severní šířky
pět minut dvacet dva, koukni se z výšky,
A ještě čtrnáct a dvacet pět dvacet čtyři
východní délky, tam moje kroky míří,
tam budu tě čekat v sobotu ráno
a budu doufat, že řekneš ano.
A budu doufat, že vůbec přijdeš,
že tuhle zprávu dnes večer najdeš.
Poznáš mě snadno, budu tam sám,
až v osm ráno otevřou krám
ti směšní strejdové s řezanou tváří,
co se jim tak dlouho výborně daří.
Přijď, budu v obleku, tak vem si šaty,
budu tam čekat, venku před vraty
tak trochu nesmělý a trochu drzý,
když chci tě vytáhnout tak strašně brzy.
Tak lásko prosím, za dlouhých pět dní
bude to šance, možná poslední…