Vzpomínáš, jak jsme šli tehdy z kina?
Bylo jaro a něžně pršel déšť
Držel‘s mně za ruku
Procházeli jsme pod smuteční vrbou
Potom ta zahrada plná tajemství
Kde žije prý veliký zlý kocour
Já ti to ráda věřila a bála se jeho očí
Rozkvetlé sakury jak svatební kytice
Šli jsme ulicí Slunnou a byla tma
Pustil‘s moji ruku a já se bála konce
Že nebude tu zahrada a déšť
a čmelák ve tvých očích
Ukazuješ mi prstem konec pohádky
Vidím známý roh a silnici bez tajemství
Nesmí to vyprchat jak bublinky z limonády
Musím tě zadržet, svázat a unést
Drž mně za copánek mých myšlenek
Já tě vezmu do kavárny porozumění
Ne my nepotřebujeme alibi pro třetího
Teď jsme tu jen ty, já a já s tebou
Proplétáme slova a pohledy
věty, úsměvy a slzy v očích
Háčkujeme a vyšíváme svoje životy
Zase jsi myslel stejně jako já
Už se to zase děje a my jsme při tom
holahoj ty kterážto miluješ život :o))
íá sem milovníkem...
tvé rozněžněné tajemství
vrní jako ten kocour
a jýá olizuji smetánku tvých metafor..
mnamka .o)
19.04.2007 20:43:00 | Bean