někdy přemýšlím proč nás chce dostat mrak na kolena
jako by nestačila změna
která přináší tvůj pláč
*
na mistrovství v kuchyni
jsem neměl dostatečný talent
.
drahý
co bude dnes dobrého?
polévka lásko
polévka...
a hladová básnířka se na mě tak divně podívala
jako by to jediné velké mastné kolo
z hlubokého porcelánu...
připomíná mi to kluziště
pověděla
a zdráhavě se chopila lžíce asi tak jak bubeník by toužil dát
rytmiku této slavnostní hudbě okamžiků
tož dobrou chuť
nerad přicházím slabý koukat na písmenka
která zamyšleně lovíš
a dáváš je na okraj talíře
co kdyby tam leželo moje jméno
každý přece nemůže umět všechno jako ty tvoje jazyky
a já jsem technický typ
fyzika chemie výzkum …
…
co?
něco se ti nepozdává?
tak se do toho pustíme
…
víš
síla slz v budoucnu bude větší než dnes
prostě jednoprocentní roztok chloridu sodného nebude stačit
a časté mrkání nic nevyplaví
nemysli si že ty jehlice strachu se budou obalovat tukem
bude zapotřebí mít oči dostatečně kyselé
aby rozpustily střepiny kovů
a také ledové nebo jiné
co si člověk neumí představit když mu v oku plují už i nanoplasty
ba o co víc znáš oči - jsou brána do duše
a co skrz ní projde
ano tento mikrosvět
který by nás mohl zničit bude v nich filtrován
jistě
tobě smí hořet oči radostí
ale mojí pravdou jsou už ťukači chodníků a nemyslím ti roboti
kteří nás pozorují v chytré domácnosti
dešťové kapky?
vím že ty je budeš převádět na druhou stranu
protože ty máš ještě oči
zatímco já v laboratoři světové organizace s krycím názvem kostel
budu vytvářet nové oko
chceme se přece přiblížit
naivní a zamilovaní snílci se chtějí přiblížit srdci
ale já už patřím k těm expertům
kteří jsou od lásky zcela oproštěni
ty pláčeš pro hvězdáře?
je to devadesát devět procent vody
s níž svět rozemletých polovodičů z očí nevyplavíš
a můžeš třeba litovat že sis nevzala ochranné pomůcky
v zápalu tvého tvoření
nezdržuješ se s brýlemi
při líbání ti padají na nos
básník ti tady poradí dej si tam gumičku
ale my kteří pracujeme na novém zraku
kde nás pozoruje oko Boží
nahrazujeme vodu speciálním roztokem který nečistoty v oku chemicky neutralizuje
nesmíme však plakat nad srdci
.
... plní-li se i naše duše nanoplasty, tak to vlastně lecos vysvětluje... Uf. Tys mi dal :)*
14.09.2025 13:08:01 | narra peregrini
tak by asi promluvilo moje oko,
ale já jsem nechtěl, nepředvídal jsem, že se odlomí cosi nanoneviditelné
neboť sám jsem při zkoumání svého oka žádný mikroskopický předmět neobjevil...
ale jak zkoumat svoje oko, když je zraněné a slabé...
to druhé na to v tom stavu bolesti nestačí...
takže dnes oko se mi teda zrovna neusmívá, dá se říct, že se mnou nemluví,
zamlžilo se, patrně bude potřeba vyhledat pomoc...
hlavně teď zachovat klid*
14.09.2025 15:37:48 | J's ..
To je ale jazda! Od polievky lásky po laboratórium vytvárajúce nové oko! Absolútne fascinujúce, táto zmes intimity a dystopickej vedy! Bravo za túto divokú predstavivosť!
14.09.2025 07:24:57 | IronDodo
třeba se někdy ten lék pro zasažené oči objeví,
ve skutečnosti jsem používal několikrát vodu
ve snaze vyplavit ven to, co se tam dostalo z té antény...
potom jsem použil heřmánkovou vodu, bolesti skoro ustaly,
takže bych už teoreticky mohl sám dojít v tomto stavu k lékaři*
14.09.2025 15:50:55 | J's ..
je skvělé, jak jsi to pojal fyzicky, chemicky, unikátní! ***:-))***
14.09.2025 03:44:42 | Iva Husárková
Ahoj Ivuško, při opravě parabolického zrcadla jsem utrpěl úraz oka...
tak trochu inspirace... děkuji... teď se mi hůř dívá na rozsvícené modro,
tak možná pozdějc*
14.09.2025 04:45:52 | J's ..
Tohle dílo - TY, hvězdáři - jasnej důkaz toho, že druhej nemusí plně pochopit, nemusí rozumět všemu (to myslim sebe) - a přesto z toho chvilkovýho "propojení" odchází se silným prožitkem *
úžasnou poetikou vládneš a přitom skromně, jen tak, jako by nic...a on v tom zas kus života, možná*
13.09.2025 22:21:38 | cappuccinogirl
zatím to vypadá, že se hvězdář na hvězdy hned tak nepodívá...
teď by se však dalo i napsat takové dějové sloveso
přičemž by i ta jaksi prvotní vlastnost jeho mohla být zásadní
minimálně stejně jako to očekávání*
14.09.2025 16:51:36 | J's ..
Tak už ten do dveří básně nástup!*
Hm, zde vidět paralelu, že láska (nebo vztah) jsou v pravdě chemií.
Dovolím si vyvléknout perličku.
"... v zápalu tvého tvoření
nezdržuješ se s brýlemi
při líbání ti padají na nos
básník ti tady poradí dej si tam gumičku..."
No za mě *
Radost tuhle práci číst a byla mi potěšením.
13.09.2025 14:04:55 | šerý
je i nějaká paralela mezi láskou a chemií
ale myslím že mé oko na výsledky mých pokusů bude mít nějaký čas
rezervovanější pohled*
14.09.2025 16:58:51 | J's ..
Slzy tvé mění svět v zrcadlo,
a já v laboratoři hledám světlo.
Krásné díky :)
13.09.2025 12:21:18 | mara539
ad světlo, zrcadlo, slzy...
pěkné, ale moje oko teď na světlo reaguje jakoby silným pnutím nervů, slzením,
což je docela bolestivé, ale za normálních okolností světlo přijímá,
takže pro zraněné oko používám tmu...
zrcadlo jsem zkoušel, když jsem chtěl podívat se,
i použít čtecí lupu, abych viděl detaily v oku,
což je docela pro silné nervy,
jenže ohniskové vzdálenosti plus ty vzdálenosti zrcadla se mi v tom stavu
nepodařilo nastavit tak, abych si viděl do zraněného oka...
a těch slz už je za několik dní...*
14.09.2025 16:39:15 | J's ..