Snáď zjaví sa tvár, pokojná,
v tichu lásky – nájdenia.
Čo cítiš? Otázka kontrolná!
Vo chvíli, lásky zmierenia.
Čo cítiš? Šepneš ticho len,
v hlbinách svedomia,
v tvare čínskych písmen,
v labyrinte vedomia.
Cítim, explóziu radosti!
Pulzovanie života z každej žili!
Vyvrcholenie čakania, bez žalosti,
ako slnko v tej pravej chvíli!
Cítim to teplo, z tvojich očí,
pohľad horí, plameň jasný!
Život dá sa s tebou do reči,
chcem viac, veď život je krásny.
Túžba srdca, šepoty tajomstva,
v žiare lásky, cit čistý,
ako by som pil, z kalicha božstva,
elixír života, omamný a istý!
Či radosť, či len zľaknutie,
srdce tvoje - moje,
či nežné, hrejivé objatie,
krehké však pevné spoje?
Cítim ten hurikán emócií,
čo zmieta dušou cestou do neba,
ako by som prežil tisíc reinkarnácií,
a znova sa narodil, pre teba.
tvoje dílka jsou jako dynamit, příteli. hutná, silná, natlakovaná a třaskavá. Jen vybuchnout!
14.09.2025 13:42:41 | JiSo
Tvoje báseň je úžasně emotivní a neskutečně živá. Cítím v ní každý nádech i každý výdech, pulz života a radosti, a zároveň něžnou intimitu lásky a touhy. Použití obrazů – slunce, kalich božstva, hurikán emocí – dodává textu sílu a hloubku, která doslova vtahuje čtenáře dovnitř. Je to poezie, která nevypráví jen příběh, ale dává prožít každou emoci. Nádherně propojuje extázi s něhou a dává pocit, že život je opravdu krásný, když se prožívá naplno.
14.09.2025 13:13:43 | Červenovlaska