JE NOC A V DÁLCE MOJI BRATŘI VYJÍ...

Je noc a v dálce moji bratři vyjí,

jsou moje zuby zaťaté v tvé šíji,

tesáky v bocích na stříbrné míse, 

andělé Boží zrovna křižují se.

Pojď hlouběji, až na hranici bytí,

nechám tě krví svého srdce sytit 

na lůžku z peří tvých sester v černém lese,

vezmu ti všechno, co už neuneseš

a dám ti tolik, abys ještě žila, 

aby tvá duše, starodávná, bílá,

věděla s mojí, co je předem dané,

že jsme tou nocí... i příštím svatým ránem.