Za modrýma očima

Tvé oči – dvě hluboké řeky,
v nichž se utápím noc co noc,
vlny mi šeptají dávné sliby,
co nemohu splnit, ač chci moc.

Tvé vlasy – podzimní plameny,
jež v slunci tančí jak rudý déšť,
vždy, když se skloníš ke mně blíže,
jsem poutník, co nesmí najít zvěst.

Tvé rty – tak blízko, a přesto v dáli,
můj stín je vězněm tvého jasu,
jsem ten, co šeptá v mlze včera,
a v zítřku ztrácí vlastní krásu.

Až měsíc se k řece skloní,
až noc se zlomí v šepot dní,
věř, že tvé oči stále hoří
v mých snech, kde smím být tvým.