bez praxe v podkroví

Podkroví u zámku,
mezi věšáky s oblečky
a vůní tvýho tabáku
roste pokušení.

A místo povlaků
na sušáku
pověsils pohádku
pro dospělý

Koukáme do nebe,
věříme v zázraky.
Plujem si vesmírem,
hvězdy si sbíráme
a spíme pod mraky

Šeptáš mi: „Zlatonko…“
V rozmaru her
smích zvoní.
Ve váze rozmarýny voní.
Ber, nebo vzdej
risk je kus odvahy

---

Krámek se zamyká,
otvírá soukromí.
Lampička na stole
zabliká, dává znamení.

Čas o minuty zakopává,
přikládá lekci.
Možná ovládáš teorii,
nezvládls praxi

Špatné věci
pořád se vrací.
Když žiješ v euforii —
směr se ti ztrácí.

---

V podkroví ráno, v neděli,
bez tebe.
Krámek je zamčený,
dávám si k snídani —
místo černé kávy
černý svý svědomí.

---

Dusí mě to v podkroví,
nebe je bez barvy.
Ortel je vyřčený —
místo ráje na zemi
tvrdý je přistání.

---