A POD VÍČKY LAHVIČKY
A POD VÍČKY LAHVIČKY
léto mé
léto mé
já tě vítám
spustil Vašek Neckář
právě v momentě
kdy ve skle čepice
pěny poctivého turka
v koupelně
všechny vůně léta
nahýbáš se
když si čistím zuby
slunce a opalovací krém
chlad vody ještě ve vlasech
na pažích zbytky Jil Sunder
a jemné tetování
tvého srdíčka
cos mi daroval před léty
zůstaň tak řekls mi
hodiny dny měsíce
jsi se mnou
vnímám cítím
když přicházíš a pak
ještě dlouho na polštáři
usmívám se
měla bych převléct peřiny?
zavařuju na zimu
všechno to teplo
radost vůně emoce
to naše do lahvičky
…
.jpg)
Poslední tipující: zdenka, jenommarie, Iva Husárková, Helen Mum, kudlankaW, bezhlavý jezdec, emmi, jort1, cappuccinogirl, Psavec, ...
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
To je moc pěkné..sem se zasnila..kdo by to neznal..ach achich...prodloužit si ten pocit.
Krásný víkend a krásnou dobrou noc milá Viv* :)
18.10.2025 23:18:16 | jenommarie
Ale nazdaar! No koho to vidím* Super! Stará garda na místě činu :-) Tak to rozjedeme, ne? Je prima, že ses objevila, kde do háje bylas? Každopádně díky Maru a ne že se zas ztratíš :-)
18.10.2025 23:25:21 | Vivien
Díky za hezké přivítání Viv*:)
No nešlo to. A jak to půjde, to se uvidí.
Každopádně dík a také Tě vidím moc ráda.
Prima že jsi normální:D :)) pa
19.10.2025 00:14:05 | jenommarie
To je krásný nápad, zavařit na zimu teplo, radost, vůně, emoce, a nadto do kouzelných lahviček se srdíčkem... usmívám se, báječně jsi to vymyslela, milá Vivien :-)
05.10.2025 10:22:53 | Helen Mum
Že jo? Nechám si to patentovat. Děkuju moc Helen. A už musím, ještě je tu se mnou moc a moc tepla a prázdných skleniček :-)
05.10.2025 10:29:07 | Vivien
No vida hospodyňko. Zavařuješ? Na sladko a na kyselo? I na kyselo, pár skleniček trnek se hodí. Když faleš přijde a s lží se vodí.
A ovoce úspěchu a to pěkně slazených, když hoře pláče, slzí nevinných. V maté rostlin milenek si suším. Snad i těch vůní z polštářů, přeletem muším.
A pro revma kolen s lahvičky. Kafru s kostivalem, receptu mé babičky. :-)
A léto něžně zbalím, jako deku posetou kvítím. A světluška mi pokyne "šerý, jsem tvá naděje a stále ještě svítím."
Až opět jaro přijde, a zpupní sněhulaci roztají. Pod kvetoucí třešeň slehnu. O medonosném milovaní, budu snít si potají.
Zůstaň milá vonět sluncem a pohlazená létem. Není slunce nikdy dost pro radost. Co stojí svět světem.
30.09.2025 13:51:59 | šerý
Ach básníku, co slov krásných na jazyku, čerstvých, právě nasbíraných, pokaždé v zásobě máš. U tebe v regálcích vždy najdu, a bez konzervace, jak lahodně křupnou slova z poetické hračkárny. Myslím, že u šerých se zavařovat nemusí. Tady je rovnováha, co život právě nabízí, to do úst vkládá, bez chtivosti nadbytku, a může být, že někdy i vyhladoví :-) O to víc je těšení slastné* Tedy těšíme se, viď? Mezitím se polechtáme vůní čaje a pohoupeme v křesle. A kdyby přece jen se cosi pokoušelo, máme tu "deku posetou kvítím".
Kájo, moc děkuju, že mě stále čteš.
30.09.2025 14:12:52 | Vivien