Anotace: ...
Napiš mi, drahý,
něžné psaní,
začni psát záhy
bez váhání,
tak piš
od stmívání
do svítání,
ač víš,
že nás to
nezachrání.
Napiš mi, milý,
na zrcadlo,
o všem,
co mezi námi zvadlo,
o všem,
co kdysi chvíli
kvetlo,
dokud nám nezhasili
světlo.
Napiš mi, milý,
o bolesti,
bez níž nerodí
se štěstí,
piš o jizvách,
které zejí,
je to výzva,
když se
ruce chvějí,
napiš mi, milý,
o naději.
Tvá výzva milému, aby psal
je úžasná
až uvnitř ji cítím
procházím tvou cestou emocí
ty oblázky slov překračuju už po třetí
a pořád mě to tu drží
asi odtud odejdu jenom proto, abych se mohla vrátit*
10.10.2025 17:15:59 | cappuccinogirl
Mnohokrát děkuji, za milý komentář i velikou dávku empatie.
11.10.2025 11:03:57 | Fractura cordis aperta
Řádky tvé poezie plynou, s lehkostí se dotýkají bříšky prstů a zároveň se řetězí, spojené těmi letmými dotyky jako ocelovým řetízkem, a promlouvají... tiše a tuze smutně.
Ať už cesta povede kamkoli, přeji, ať vede výš, neboť přestože bývá ve vyšších polohách chladněji, člověk zde má také lepší pohled na to, co se rozkládá pod ním... **
10.10.2025 11:57:40 | Rozmarýna
Milá Rozmarýnko :-)
jsi sluníčko. Moc děkuji za krásný komentář - je sám o sobě uměleckým dílem :-)
10.10.2025 13:43:58 | Fractura cordis aperta
Tahle báseň je mi moc blízká — je krásně reflexní, plná tichého citu a pravdivosti. Cítím v ní hloubku, smutek i kousek naděje, přesně ten tón, který mám ráda.
10.10.2025 08:39:12 | Červenovlaska