Bublifuk

Nejsem sušenka, co ti osladí sen,
ani motorka, co rozjede tvůj den.
Když se ptám, sama zůstávám,
v koutě ticha, kde se nedá hnout.

Jsem bublina, co se prstem rozbije,
praská ve vteřině.
Nejsem kočka, co tiše přede s tmou
a občas zamňouká —
jsem tvou ženou
pod stejnou oblohou.

Každé mé slovo je v bublifuku,
a ty jsi hluchej kluk,
neposloucháš mě, je ti fuk,
že v prázdným vzduchu mizím jak duch.

Nejsem hračka do kapsy,
v tvým světě, občas,
je to jak s počasím —
není vidět směr.
A všechny mé pokusy
zase v mlze,
jak bubliny u pusy,
se rozplynou.

Naslouchám ti, i když to neslyšíš,
nejsem nic, co je málo, ani víc.
Jsem tou, tvou,
co věřit chce,
že ji pochopíš.

Jsem bublina, co se prstem rozbije,
praská ve vteřině.
Nejsem kočka, co tiše přede s tmou,
a občas zamňouká —
jsem tvou ženou
pod stejnou oblohou.

V tvým světě bublifuku
nech bublinu chvíli žít,
dopadnout na tvou ruku,
a společně dýchat.Ne, ne jen sám,
pro sebe si foukat.Praská — a je pryč,
malá nebo velká.
Myšlenka, bublina,
nesmí být moc veliká,
moc hluboká —
radši ji odfoukneš,
dřív než se dotkneš.

---