No comment

Měsíc je vylouplej ze slupek pomeranče,
abych ho viděla,
mačkám odstřikovače,
ale někdo mi štípnul stěrače….

Máme to naopak,
já a ten můj vrak,
mně zase nejde plakat.

V srdci mám zvláštní chlad,
až zaútočí léto,
bude to další protiklad.

Plácnu sebou na postel,
v matraci mám kokosový vlákna a len,
s odevzdaným povzdechem,
nechám odejít další den,
jediným možným způsobem,
jak touhu po lásce,
dostat ze sebe ven,
alespoň jeden její plamen,
udusit orgasmem.

Duši ale neošidím tělesnem,
duše tu lež vidí,
člověk není zcela spokojen,
bojím se, že nikdy,
nepoznám ten z nitra sten,
že je pro mě navždy zatracen,
a do parte napíšou mi jen,
NO COMMENT