Léthé

Nad ránem šeptá si tichý hlas z dálky snů

a v proudech času tančí stíny bez hranic.

I srdce hledá směr v nekonečných bouřích.

Kroky vedou tam, kde tma se světlem válčí.

V pavučinách časů zapletené touhy,

plují tiše v mlze, co nezná konce svých.

Vzpomínky, jak listy v podzimní závěji,

padá čas, co nás zvětšuje, tak i ničí.

Ve tvých očích plápolá onen plamen.

Ty doteky šeptají slova bez hranic.

Srdce v tanci sní o nekončícím jméně.

Objetí hledá klid a ztrácí velice.

Tam v náručí chvíle plyne jako řeka

a vlny citu hladí břehy duše mé.

Každý vzdech je verš, co zazpívá jen láska,

a ta láska v nás žije, věčná, jak Léthé.