zatímco čtenářky zastavují u básní
u mě žádná nezastaví
nutí je běhat obchodník mezi sny
kupte si radost včas
v dotecích na trny
…
čtenářky citů se podobají růžím
vysoké podpatky
platí za kroky tmy
a po dešti více zní
já však u keře šípku
marně pokouším uniknout básnění
že budu svobodný
a dotýkat se kvítků
Jako první mě napadá, ať od básnění neutíkáš, byla by to škoda. A od tvých básní je k zastavení u tebe přece jen malinký krůček...
31.10.2025 10:13:29 | karolinakarol
keř šípků k tomu básnění přímo vybízí, u něj se poezii uniká těžko*
30.10.2025 11:43:13 | cappuccinogirl
tak proč já mám jenom ty plané růže na zahrádce
a ač i tam venku v tomto podzimním čase třeba i básnit by se dalo...
láska tu mou poezii asi nevnímá...
jinak by už vybízela k dotekům nebo ne?*
30.10.2025 13:10:23 | J's ..
láska by měla bejt na světě pro každýho a jo, je, taková ta, co si nesem v sobě
ale ta láska z pohádky o dvou společně tlukoucích srdcích - tak ta na sebe někdy nechá jó dlouho čekat
a když je člověk se svým srdcem sám a touží to mít jinak, pak jsou to smutný časy
už sis všimnul, že čím víc po lásce toužíš, tím víc jako by se dívala úplně jiným směrem
a najde si tě ve chvíli, kdy ji vůbec nečekáš?*
30.10.2025 14:38:45 | cappuccinogirl