Pod rouškou tmy

Svíce z včelího vosku zažehnu křesadlem,
a pak vyhodím je z okna do noci,
do temných peřin potají zapadnem,
proti horečce není nám pomoci.

Co oči nevidí, to srdce nebolí,
proto se nebojme odhalit temnotě svůj žár,
noc přece stráví úplně cokoli,
snese i nesmělých dvou těl skrytý var.

Však když začne noc nám blednout v ráno,
světlo zaplaší tu vášeň v nás,
zase máme na den vystaráno,

a já prosím, aby ten den zhas...