Štěstí

Štěstí jsem poznal až tehdy,
když jsem se ti podíval do očí
a zjistil, že i oceány mají dno.

Že kapka, jež ti stéká po tváři,
dokáže pojmout tíhu celého světa,
i přes rozbouřené bouře.

Vlasy ti vlají hrdě,
rád poslouchám bílý šum vln,
rád pozoruji, jak se mihotají,
když mě dech v ústech tají.

Skaliska jsou pevná -
a ty, v té podobě ženy, do níž jsem se zamiloval,
úsměvem dokazuješ
existenci sluneční soustavy.

Jsi jejím středem, záříš,
byť kolem tebe se tříští
molekuly na atomy.

Kde svítí slunce,
dálky se rozprostírají v krajiny.
Kde svítíš ty,
vzkvétá nový život
jako luční louka v čase Vesny a Živy.