ŽIVOT JE PAST

Jak krásný její hlas,
jak hedvábný vlas.
Její rty jak růže jsou,
do nebe mě odnesou.

Její pohled záříví,
zkoušela už dáti mi.
Když úsměv její zpatřím,
hned vím kam já patřím.

Těžká duše teď ta má,
ona bude zklamaná.
Lehčí ale býti může,
když mi ona vypomůže.

Pod okno jí nosím růže,
kolik jich tak míti může.
Až pohladí mě hebce,
já řeknu jí křehce.

Jak krásná si a jak budeš,
tolik lásek míti můžeš.
A tak jako suchý trám,
budu s tebou, nebo sám?