Jednou pro vždy?

Sbohem mžiku světla v šeru
Sbohem, tažný ptáku dálek,
sevřít žhavý uhlík v krbu,
strach dal ruce do okovu.

Hlad, jejž nelze zbavit se ho,
i když stůl je plný chutí,
snaha vypudit ho nyní
k odchodu ho nedonutí.

Měj se, ladná třešni z jara,
vysoko je tvoje kvítí,
odchod volá, srdce v žalu,
jiní poklad budou míti.

Zapomenout třeba dá se
v alkoholu nebo dálkách,
spíše však sny ptát se budou,
kdo že voní po fialkách.