Horská tůň meander

Horská tůň meander

Obdivoval jsem krásy těch meander,
které klikatí se na úpatí řeky
a prudce stahují mé zraky podél.

Na kamenech zrcadlí se stříbrné světlo
měsíce a tak zářící pramen,
jež s opravdovou něžností hladím.

V té hloubce horské tůňky,
něžné a klidné, přesto neodolatelně přitažlivé,
nese mě jako listy plynulým proudem řeky.

Pahorky jejího těla, jemné i přirozené,
klenoty vinoucí se s třpytem hladiny,
stojím unešen tím tichem, nádherou
a její přítomností.