Mor

Mít strach.
... že už Tě neuvidím.
Od první chvíle, co Tě znám.


Začala jsem se bát.


Všechno, co udělám.
Chyba dopředu daná.
Každej den ten strach,
že se nedožijeme rána.


Pro stažený žaludek,
Neužít si dnešek.
A všechen ten strach..
do tebe promítat...



V tvých očích hledat náznaky,
jestli mě dneska máš dost rád.
A když se na mě hezky podíváš,
tak se radovat...



Pocity nahoru nebo dolů.
...
Strach.



Žárlit, když si nepřipadám dost.
Zlobit se na Tebe.
Tlačit až na kost.
Hloupý poznámky jsem trousila.
Pořád jenom žadonila.
Kam jsem se to ztratila?


Tvá reakce byť prostě ublížená.
Je vždy jen má hypotéza potvrzená.
Vždyť on mě vlastně stejně rád nemá.



Má mysl není s to pochopit..
... že pro tvůj vřelý cit,
můžu Tě prostě jen zranit...
...nebo urazit.



A pak se uzavřeš jako lastura.
Reakce nanejvýš přirozená.
Já xantypa, já ta potvora.
Čeho jsem to docílila?



Tebe jsem ztratila...



Kolik jsem Ti za tu dobu dala opravdový lásky...
Láska se neptá..
Nežádá.
Ujištění nedává.



Svobodu dej.
Svoboda se Ti vrátí.
Proč to člověk chápe,
teprve až, když ztrátí...