Jedním dechem

Miluju Tě víc než anděla se svatozáří ohně někdy ..co páli kopretiny v rukou mých

 ale žijou

 žijou vodou živou co jim dáš 

miluji Tě i když si v plamenu nepříjemným a děsivým že mám z Tebe strach silný si chlap a já mám někdy strach ale si úchvatným čarodějem mé duše 

miluju Tě tak že než být bez Tebe neuměla bych žít ani se smát

jako ty roky než sem Tě poznala byla sem troska zoufalá

s Tebou sem se smát začala a lásku sem moc neznala víš tu když hoříš víš tak velkou že vše spali i to zlý v nás 

 dáváš rady mě, duši z pavučin křehký

 víš abych se světa nebála abych láskou žila 

a to je velky dar

ne kdyby si nebyl 

já bych nikoho nemilovala

já bych sama zůstala mezi námi letaji jiskry i po letech 16 od svadby mezi námi je cesta a svět a Ty jsi to stvoření mé lásky a temná zákoutí ze kterých jde strach a přesto se chci smát ..že mám chlapa co se mě zastane když potřebuju a pomáhá mi i když je to často oheň v kopretinách....mé duše a pak si tu Ty a řekneš ať du spát, že sem moc unavená a uklidíš a hlídás my sny

Ta radost v Tvých očích když radost mám já...to je nejvíc

Je to o tom když sou spolu dva v dobrým i zlým