Až srdce promluví

Muž ve své síle a v kráse žena
před sebou chtějí mít srdce otevřena.
Tančí kolem sebe však rytmus se míjí,
duše, srdce, mysl - něco v nich se svíjí.

Vědí to, leč chtějí ráj, tak umírají zaživa,
muž zoufá a běsní, žena napjatá je jak tětiva,
jejich rytmus se láme a tělo se svírá -
trápí se oba a naděje nezbývá.

Nebe, peklo, ráj - tak se to přeci říká,
tuší duše nevědomá, a v mysli roste panika.
V tom však náhle zastaví se - buch, buch -
žena i muž najednou napne svůj sluch.

Co je to? Slyší tepot vlastního srdce -
bez příkras, bez bez krásy i bez iluze.
Mezi tepy rozléhá se ticho - buch, buch -
to které léčí, při něm pozvedá se duch.

Začínají vnímat, že promlouvá bez soudu,
udává tón písně a vlastního proudu.
A zběsilý tanec, ta prohnilá křeč v těle,
změní se v pohyb ladný jak krok spasitele.

Konečně slyší zpěv svých vlastních duší,
splynou v tanec hodný Marse s Venuší.
Slyší i vidí sebe navzájem - přišla změna -
a ví, že konečně mají srdce - otevřena.