Ztráta
Jak člověka může něco takového zlomit?
Jak ho přesvědčit, že to nestálo za nic?
Proč jsem donucena toto cítit?
Jen jsem tě chtěla mít a vlastnit.
Než to všechno začalo slib jsem si dala,
ty budeš ta poslední do, které jsem se zamilovala.
Nikdy jsem tě neměla a přesto to bolí,
mám strach, že to mé srdce zlomí.
Nechci kvůli tobě brečet,
a tak radši budu křičet.
Pak mě však slzy zaplaví zcela,
přišly aniž bych se podvolila.
Na tebe mi zapomenout nejde,
ať už se snažím nic z toho nevzejde.
Jako bych zamrzla ve vlastním životě,
tebe mít nemůžu, ale bez tebe to nejde.
Snažím se jít dál a zapomenout,
však cítím se uvízlá pod temnotou.
Bojím se, že si mě nadobro zlomila.
Ale neboj se tvá chyba to nebyla.
Já jen neumím zapomenout,
na to co dělalo mě šťastnou.