Ztráta
Jak člověka může něco takového zlomit?
Jak ho přesvědčit, že to nestálo za nic?
Proč jsem donucena toto cítit?
Jen jsem tě chtěla mít a vlastnit.
Než to všechno začalo slib jsem si dala,
ty budeš ta poslední do, které jsem se zamilovala.
Nikdy jsem tě neměla a přesto to bolí,
mám strach, že to mé srdce zlomí.
Nechci kvůli tobě brečet,
a tak radši budu křičet.
Pak mě však slzy zaplaví zcela,
přišly aniž bych se podvolila.
Na tebe mi zapomenout nejde,
ať už se snažím nic z toho nevzejde.
Jako bych zamrzla ve vlastním životě,
tebe mít nemůžu, ale bez tebe to nejde.
Snažím se jít dál a zapomenout,
však cítím se uvízlá pod temnotou.
Bojím se, že si mě nadobro zlomila.
Ale neboj se tvá chyba to nebyla.
Já jen neumím zapomenout,
na to co dělalo mě šťastnou.
...taky to znám
ale zlomit se nenechám
bolí to, ale čas tu bolest otupí
a zůstane jen vzpomínka
a já si myslím, že na lásku
je každá vzpomínka krásná
i když to nedopadlo podle představ
už to, že srdce je plný někoho
že bije jak splašený
je přece krásný cítit*
22.11.2025 21:11:12 cappuccinogirl