Okřídlená

Jen zapomeň ten chladný kout,

kde myslí krouží netopýři,

zmar snivost na kost vykrádá,

tam v samotách tkví teskná mřivost,

zde kohout zkouší jitro zout,

čas z opánků, jež zlatem hýří,

píši Ti peřím všecko, v co věřím - na záda,

tvá krása je má marnivost.

Rozkvétáš mi podvečerem rmenem,

sovice tlukou na okénko zmaru

srdeční ozvy -  tak ty do taktu,

šeroplach létá skrytě mezisvětím,

obkruš mě v plamen, tni tíhu z ramen

jestřábím letem do spárů,

slož jemnokřídlí v kantátu,

až budeš padat střemhlav - chytím

hrdličku pohmatem něžným matem