Okřídlená
Okřídlená
Jen zapomeň ten chladný kout,
kde myslí krouží netopýři,
zmar snivost na kost vykrádá,
tam v samotách tkví teskná mřivost,
zde kohout zkouší jitro zout,
čas z opánků, jež zlatem hýří,
píši Ti peřím všecko, v co věřím - na záda,
tvá krása je má marnivost.
Rozkvétáš mi podvečerem rmenem,
sovice tlukou na okénko zmaru
srdeční ozvy - tak ty do taktu,
šeroplach létá skrytě mezisvětím,
obkruš mě v plamen, tni tíhu z ramen
jestřábím letem do spárů,
slož jemnokřídlí v kantátu,
až budeš padat střemhlav - chytím
hrdličku pohmatem něžným matem
Komentáře (18)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Nedokážu reagovat tak, jak by si tato báseň zasloužila
je to krásnej poetickej skvost
zde kohout zkouší jitro zout - to je taková nádhera, Jirko
obdiv, jak dokážeš vyjádřit "to své"
**
26.11.2025 00:03:16 | cappuccinogirl
Milá Cappu, velice děkuji a jsem poctěn, to víš, náš kohout zouvá jitro už ve čtyři ráno .o)
26.11.2025 22:44:36 | Akrij8
....Když utnul tíhu v mezihrudí
vykvetlo ráno rudým jasem
rozlil se vůkol zbytný stín
tělem se táhl za jasným hlasem
nebylo viny když ztichl sudí
v bludičkách skryl se do slatin............Ji./úsměv/
22.11.2025 20:39:52 | jitoush