Pro tebe

Jsi jako světlo v šeru dnů, ztraceným dáváš důvod kráčet vstříc snům.
Jsi milý človíček, kterého si vážím, správný slovníček mít se snažím.
Jsi-li nablízku, den lépe plyne, tvá přítomnost klid v mém srdci rozvine.
Tvůj pohled vnáší světlo do šera, s tebou i ticho nový rytmus sbírá.

Jsme každý jen kapka v moři vod, ale spolu měníme jejich tok.
Tvá přítomnost ladí každé gesto, mizí samota, smutek - prosím, snes to.
Když mluvíš, svět se klidní tiše, slova vět jak vůně lip jsou slyšet.
Když sedíš naproti mně, čas zpomalí, víš, ten okamžik mrazí - mě.

Když se směješ, ticho rázem mluví, břicho tiká, co sdělit chce - bůhví.
Každý tón má chuť, co v srdci hřeje, tvůj hlas mě vede klidně, do naděje.
Každá věta kus tebe skrývá, tvé srdce v nich na mě pohled mívá.
Každá chvíle sdílená s tebou dává sílu zemí hnout - když ne teď, tak jistě jednou.

Když si povídáme, srdce usmívají se tiše, ať tu chvíli nic nepokazí - do příště.
Když štěstí ti dá košem, jsem tu - nebojíš se, víš, budu tvým vlajkonošem.
Když myslím na tebe, ta myšlenka vyčaruje úsměv, být s tebou - můj životní úspěch.

Každá chvíle, každý okamžik uchovává, nese dál můj vnitřní záznamník.
Každý tón má chuť, co v srdci hřeje, můj hlas tě vede klidně - z beznaděje.
Každá chvíle sdílená se mnou dává sílu zemí hnout - když ne teď, tak jistě jednou.

Jsem tvá kotva, ty majákem mým, svítíš mi na cestu, dohlížíš, já vím.
Jsem tvá, ty má duše spřízněná, slyším tvé city i slova nevyřčená.
Jsem ti nablízku, ty jsi můj kompas, držím tě - neztratíš se, jsem tvůj atlas.

Nakonec zbývá už jen dodat: jsi moje vše, mé srdce - nedokáže ti vzdorovat.
Jdi pořád dál za svými sny, nech si sny zdát, rozzářit s nimi dny.
Jak říkala máma: važ si sebe sama, jsi úžasná dáma, úžasné, to co je mezi náma.
Půjdu dál za svými sny, mým snem jsi ty - to nikdo nezmění, ani na chvíli.

Mivo 2009

Odkaz na zhudebnění textu za použití moderních technologií a AI: