Odpusť mi

Sedím tu sám, jen s tichem v duši, tvůj smích mi chybí, srdce už tuší.
Ztratil jsem tebe, ztratil i sebe, místo tvé lásky zbyly jen vrásky.
Řekl jsem slova, co pálí jak led, v očích ti zhasl náš společný svět.
Teď chodím tmou, kde dřív zněl tvůj smích, chci být s tebou, dívat se do očí tvých.

Kéž by šlo vzít zpět ten ztracený čas, jen ty a já, náš svět — mít tě chci zas.

Jsi má svíce, hřeješ mě a světlo mi dáváš, když se usmíváš.
Jsi moje světlo, vždy mi svítíš během nejtemnějších dnů, víš.
Svítíš mi na cestě životem, tiše vedeš k naplnění mých snů.

Jdu si dál za svými sny, mým snem jsi ty, jen tebe chci, to se nikdy nezmění!

Vstoupila jsi mi do života, abys zářila,
naději v lásku do života mi zpět vrátila.
Jsi to nejlepší, co od života mám,
jsi to nejlepší — bez tebe jsem sám.
Vstoupila jsi mi do života, aby se sny snily,
abychom ty a já, my, společně naše dny žili.
Jsi to nejlepší, co jsem si mohl přát,
jsi to nejlepší — nechci to vzdát.

Promiň mi, že jsem tě zklamal, že jsem ti lhal a klamal.
Promiň mi — chci tebe, do mě dávno jsi vložila kus sebe.
Promiň mi — srdce bije na poplach, drtí duši jak tisíc střepů v záplavách.
Čím víc buší, tím víc tuším, že mnoho chyb se stalo — už se v tom dusím.

Vím — „promiň“ je jen slovo, prázdná věta, já přesto toužím křičet to do světa.

Jsem tvůj svícen, hřeju tě, světlo dávám, když se usmívám.
Jsem tvé světlo, vždy ti svítím, stíny straším v temných dnech.
Svítím ti na cestu životem, tiše vedu k naplnění snů.

Jdu si dál za svými sny, mým snem jsi ty, jen tebe chci, to se nikdy nezmění!

Jsem tvůj svícen, hřeju tě, světlo dávám, když se usmívám.
Jsem tvé světlo, vždy ti svítím, stíny straším v temných dnech.
Svítím ti na cestu životem, tiše vedu k naplnění snů.

Jdu si dál za svými sny, mým snem jsi ty, jen tebe chci.

Vstoupila...

Mivo 3.8.2025
Odkaz na zhudebnění textu za použití moderních technologií a AI: