ŽENA MNOHA ZVÍŘAT
ŽENA MNOHA ZVÍŘAT
Nosila tělo divého Boha
a duši ptáka, co vlétne do dlaně,
aby se na chvíli před světem schoval
i s drápy šelmy zaťaté do laně…
On zase samotu jako šperk na hrudi
a v očích havrany nesmírné tíže,
na hrobě napsáno: „Prosím vás, nebudit!
Jenom tu čekám, až slétne blíže.“
Na jejich lůžku otisky z Turína,
s devíti branami, devíti břehy...
Lehce se umírá a špatně usíná
milencům raněným z přílišné něhy.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Františku, tíha slov, umanutost závažností, těžkomyslnost představ, žluklé deště se sebevražednou vlohou, ty to teda určitě nejsou, neb čirá láska přemůže n@s všechny. Jen bych se za sebe, přimlouval za šetření s nápisy na hrobě , neb jednou tomu budem čelit všichni , já tedy nerad a zbaběle. Nu, kdo ví. Jen vím, že mému statečné mu kamarádovi se tam fakt nechtělo, a týden před smrtí mi říkal : Slávou, to umírání je tak dlouhý. Když umíral v hospicu v Plzni, dával interview, velmi krásné a moudré, asi to stále bude na internetu, pokud bys měl z@jem si to poslechnout, jmenoval se Josef Zika. Zdravím.
05.12.2025 17:38:46 | Matahaja
V plzeňském hospici jsem před čtyřiadvaceti lety pracoval... přineslo mi to první setkání se smrtí a pak jsem ji tam zažil ještě mnohokrát. Já se jí nebojím, čeho se bojím, je její způsob, ta cesta, kterou jednou přijde.
Ten rozhovor si najdu...
Moc děkuju, že Ti to stálo za napsání tak dlouhého komentáře...!
05.12.2025 17:42:36 | vrbák