Večeřel s dharmovými tuláky
pil z dlaní nevěstek
s ocelí v očích v železných postelích
kde schnula krev a voněl lih
a holubice z domu ticha
vdaly se v dobách podzimních
neví už sečíst, kolikrát
vracel se lesem černých ran
nezkrocen ani nepoznán
kolikrát koně na dně sil
raději z lásky oslepil
a nikdy přitom neplakal
ani když hořel Yggdrasil
jen jednou pro ni ještě vstal
se srdcem plným do krve
snesla se blíž a Bůh se smál
tehdy mu stekla poprvé

před krásou není možné utéct ani se schovat, nakonec člověka dostihne... milost... překrásný text, zasáhl...
10.12.2025 09:34:37 | Sonador
....Vím/e/.....Ji./úsměv/...intenzivní poezie Františku...
07.12.2025 21:52:02 | jitoush
Děkuju moc, Jity... Tahle doba je dost intenzivní, asi se to nějak propisuje. Napsal jsem to včera ve vlaku, dohromady s Cavem. Zrovna tady to byl jeden z nejsilnějších nutkavých pocitů, psal jsem to proto, abych nevyletěl z kůže, mám rád tyhle spontánní výtrysky, když mě Něco chytne za klopy a pořádně zatřese :) Klidný den do Olomouce!
08.12.2025 11:03:49 | vrbák
Tomu rozumím....ty přetlaky a takové až odněkud z hloubi psané verše....takové až "pudové"psaní ,jakoby se tím něco i uvolňovalo, aby vše mohlo lépe proudit....prostě "odzátkování"......v Tvém případě je to opravdu poezie, ne jen prosté vypsání se...I Tobě Klid.....je ho potřeba...."nesu"teď nějaké záležitosti, tak Klid tam někde uvnitř je potřeba zvědomovat,jen tak je člověk schopen akce...
08.12.2025 17:52:40 | jitoush
...to nejde sdílet, stejně nakonec zůstane sám...
07.12.2025 16:48:13 | Tomáš Václav Pohořalý
Ahoj, co nejde sdílet, rozvineš to, prosím?
07.12.2025 16:53:39 | vrbák
...tu noc s nevěstkou na vrzající posteli, to, když naposled vstáváš... pro tu jedinou.
07.12.2025 17:05:31 | Tomáš Václav Pohořalý
Já to ale s tebou sdílet nechtěl, můžeš být v klidu:) A děkuju za odpověď!
07.12.2025 17:06:52 | vrbák
Jé, to přece nebyl rýpanec! Jen jsem napsal, co mě v tu chvíli napadlo: že čím je vypravěč niternější, tím zkresleněji je pochopen...
07.12.2025 17:16:31 | Tomáš Václav Pohořalý
Já tu odpověď taky nepsal zamračený :) Jenom nemám vůbec potřebu něco obhajovat, dokazovat nebo vysvětlovat, co jsem tím myslel. Zkresleně - chápou všichni, kdo nečtou srdcem, ale rozumem - viz. školní "co tím chtěl autor říci". Vždyť je nesmysl chtít chápat Baudelaira, kterej psal ve sračkách, sjetý hašišem absintem a démony. Nikdo nemůže vykládat, o čem jsou jeho básně - buď je vidíš, nebo ne. Jen rozvíjím myšlenku zkresleného chápání autora :)
07.12.2025 17:32:29 | vrbák
...tím prvním komentářem jsem narážel i na hranice svojí sdílnosti, nebylo to postesknutí, naopak, tvoje vyprávění mi připomnělo vlastní nenahraditelné soukromí, kam může jenom On... No, ty's chtěl to rozvinout ;)
07.12.2025 18:50:35 | Tomáš Václav Pohořalý
"Vlastní nenahraditelné soukromí, kam může jenom On..."Teď už tomu, cos napsal na začátku, rozumím čistě a napsal jsi něco, co cítím taky a vnímám to jako obrovský dar. I proto člověk nikdy nezůstane nakonec sám...naopak, na konci se vše otevře, Děkuju moc :)
07.12.2025 19:15:43 | vrbák