smích

smích,

tuze mnoho smíchu

jakoby poprvé v životě

anebo jako bych doháněla,

co jsem zameškala

za posledních 20 let, 

co já vím?

ze dneška pouze znám

lechtání paprsků na tvářích

a dochází mi, že

víš

a prokoukls mé hádanky –

karma má smysl pro humor –

smějeme se jako malé děti,

nevinnost snoubí se s dozráním; 

už víme

a hovor, ostatně jako vždy,

odmítá se ukončit

a pak mě překvapíš tím,

že té nevoli propůjčíš hlas,

hle – karma má smysl pro humor –

okamžik zdánlivého ticha,

kdy se na pozadí tříští sklo

a Ty vždy pozorně posloucháš,

stejně už není co skrývat;

repetice v čase,

co myslíš, že Ti povím?

Večerní déšť stéká

po sklech mých okenic

a Ty musíš,

musíš znát mou odpověď

*2024