Vlčí mák

Jsem probodnut...

Jemnými trny a šarlatovým zevnějškem, který se jejím vlasům podobá

Zapomněla nebo je to snad, jak, když po hladké kůži překlene nůž

Nauč mne plavat, naruš mé břehy

Ukaž mi svou rodnou zem, postůj, nehledej

Utopen v kráse, a přesto se nořím ke dnu

Neb tě toužím poznat, žel nazývat to osudem je příliš brzy

Ale dvořit se pro odznak, to bezbožně mrzí