Moře

Potápím se do moře, vidím pramen řas,

doufám že náš oheň lásky ještě nevyhas.

Když chytím tě za ruku pořád chovám hluboký city,

vždy budeš tím, kdo mě dostal z uzavřený ulity

Ale promluvíme na sebe a to je pravý obraz nynější reality.

Vyplouvám nahoru, spatřím modř nebe nademnou,

naše láska se stává čím dál víc tajemnou,

Tak jak je moře plný ryb tak i žraloků,

naše slova jsou plná něhy  zároveň  bojových útoků 

Byly jsme důkaz čistoty studánky, teď jsme jak ledy na severním pólu,

pardon, že  nejsem dívka jak na přehlodkovém molu.

Snažím se věřit že ta slova ledu jdou z tebe kvůli únavě,

ale to nic neřeší na tom že mám zmatek hlavě....