Poutko

Ladná
když krátká chvíle protahuje krok
a chladí plápolavou hlavu

/vůbec ne pro zábavu/

u kraje krajiny souvrať
u kouta světa žně
upoutáváš mě

někde mezi zavazováním tkaniček
a tahy štětcem po dřevníku
/prkna žíznivá/

Kolik si přisnívám?

Těch díků
jež viselo ve vzduchu
jak na pomyslné šňůře s prádlem
bílým jak spodní křídla čejky
bílým jak drobné květy saturejky
v ní divá včela
a kapka barvy na hranici tvého čela

a spánku

jsem kóta z plánku
titěrný rozměr ve tvém světě
co možná zahřeje tě
když je dlouhá chvíle
chladná