V tichu

A přece v tom tichu
cosi zůstává —
dech, co se nezlomí,
krok, jenž dál váhá.

Nechávám smutek jít přede mnou,
za sebou jen bolest.
A vím, že i noc
má směr ke ránu,
i když ho ještě nevidím.
Co můžu říci?
Snad jen — že se stydím.

Probouzím se, či usínám?
Stále na tě myslím a vzpomínám.
Sahám ti na kůži, působím na ni,
dotekem křehne a tyčí se k nebi,
buď chvíli mou a já budu němým.

Dlaněmi sjíždím k podbřišní jamce,
cítím tu rozkoš, další šance.
Nahé poupátko rozkvétá vzrušením,
kdo jiný tě dnes obejme?