NAVLÉKÁM TĚ NA SEBE JAKO KORÁLE

Lehoulince se dotknu tvých třísel
ty přimhouříš víčka
a rozkvetem do vlahých růží
jimž spočinem rmutem líbení
a ujíme si lásku melodií
ve zrající zaněhlosti hladin
a teď nemluvit spící rozmanitost
zdejší růžová se nás zmocnila v plížení
můj motýlčí šatu odlesků ohnic.


Navlékám tě na sebe jako korále
které se nastálo vysvlékají
v bezmocí příčin víření.


Tebe více uvykle
já zamykám srdco-lamem
po svém oněměním náhlém.