pokojská zas nosí tolik vrstev šatů
a chodí bosky
jako hádky o klimatu
kde budeš dneska spát?
snad
s kým?
vím kde vločka je plesová hvězda
čekala vyznání
prošeptávání do dlaní čtoucích
ale moje láska
ach matoucí
pomalu
utichá
*
nach růže se ti nevzdá?
skleslá na koberci
a stěny mají okna
když cvičím jógu
trny vysokých podpatků přemýšlí o krasojezdci
klapne to
nebo rozlitá váza si chystá věci?
a není baldachýn?
sklem
pronikají lampy z parkoviště opuštěných citů
nikdo tam není
jen se svítí
a ty oči z ulice mě vidí
je pozdě
ale možná kdybychom šli k sobě jako lidi …
mé černé polobotky leští sníh
plesová hvězda
stála by za hřích
ale já jsem jenom námraza
posypaná srdcem tvých slov
neuklouznem
a ještě aby …
zapomeň
šlo na tenký led
hvězdář?
prostě se kouká dnem
ale ty nocí …
když je leden
jsi červen
a my spolu jako spíme?
ne?
jen jsem si myslel že se ohřejem
ale čím dál víc
věřím tomu pohodlí na zemi blízko kamen
Leden vybízí k tenkým ledům. Nakonec i pokojská odhodí vrstvy svršků a vše, co jen lze, roztaje.
30.01.2026 09:48:28 | karolinakarol
tak věř i sobě - čím dál více
a nebuď napřed myslí
pak možná jednou v repetice
přivane čerstvý dech tepla i kyslík :)*
30.01.2026 09:19:53 | šuměnka