skřivánek

skřivánku, jenž z plna hrdla zpíváš

zdalipak se také za mou milou díváš

sníh něhou taje a rozvíjí se květy

když přichází jaro - kde však její kroky?

skřivánku, jenž z rána mne budíš

ona jak jarní voní květy - víš, že na nich sedíš?

když cvrlikáš nahlas, srdce mi tak buší

to píseň je pro ni - však ona o tom tuší?

skřivánku, jenž tak časně letíš pryč

neznáš ty bolesti koně, když bije bič

však svoji máš skrytou a dere se hlasem

jen já o ní vím - tak sám v lásce nejsem