ONA SRDCOVÁ ZVĚTRÁNÍ BLÁZÍNKŮ

Miluješ, slibuji
dechberoucí jsoucno sklíčení
po krajinách skrání se děje
co je a není...

Ona srdcová zvětrání blázínků
je teď takřka roztrhána
na jiskry vytoužených plápolů
a zmagnetizovaných opylovačů květin
co koření v poztrácené básníkově vetešnici zšeptání.

Asi potom smilná tma za tmou
je přizabila na kůl chlípnosti jara
z tebe nebetyčného jantaru sousloví
do něhož se hroutí Erebos
a s ním i oné časy úsek
v rozcestí prchavě nečestném.


Odtud a z okamžení je hořko-snadno vstávat z pekla
i za sebe i za hrob jinde.


Ah, po lásce ne-sžité neubylo vykrásnění žakárné
ledaže pravda zalhala se rty navíc
a více od krve ze studánky pomrzlé
jenž tehdy se dřou z dlaní třísky bolavé úplety.


"Vídávám nikdy!"